Příběhy nejen z útulku pro koně
VložteA teď několik slibovaných příběhů o nás:
Slepá Ester
závodní klusačka, která oslepla následkem úrazu na závodní dráze, kdy byla špatně navedena a narazila hlavou do sloupu. Měla proraženou lebku a poškozené oční nervy. Ester přijela od paní Kostrouchové z Tuškova u Kašperských Hor, kde byla s ostatními koňmi zabavena v exekuci. Ester se u nás rychle aklimatizovala a adoptovala Vatíka,který po příchodu velmi potřeboval mámu. Ester chodí bez problémů pod sedlem, většinou jen v kroku, ale když jde na vyjížďku více koní, bez problémů si zakluše. přírůstek. Taťkou je Beník. Dalším naším případem je Vat (Reclaimon). Vatík je 2 a půl roku starý anglický plnokrevník, s perfektním původem a dostihovými předky, bohužel byl týraný od hříběte. Do útulku se dostal před Vánocemi 2004 v opravdu zoufalém a zbědovaném stavu-špatně srostlá zlomenina zadní nohy, křivá pánev a kyčle, záněty všech kloubů, takže nemohl téměř chodit, vyhřezlý konečník. Byla nutná okamžitá operace a celé Vánoce Vat bojoval o život. Ale přes všechno utrpení co zažil, je Vatík velký bojovník a tak se se smrtí rval jako kůň a nemínil svůj život jen tak vzdát. A nakonec vyhrál, operovaný konečník se zahojil a Vat začal růst, sílit a doháněl u nás ztracené dětství. Okamžitě po příjezdu adoptoval za svoji mámu Esterku, která ho rovněž bere za svého nezdárného syna . I když Vat nikdy nebude normální a zdravý kůň, na to jsou následky po týrání příliš velké, i psychicky bude stále takovým rozverným velkým hříbětem, vybojovaný život se mu zalíbil natolik, že jsme ho uličníka museli nechat v červnu vykastrovat. Operaci zvládl naprosto bez problémů a má se čile k světu, občas zlobí, ale jsme rádi, že si život tak užívá. Vat miluje lidi a děti a neodolá možnosti se ukazovat a předvádět. Je to takový náš kašpárek.
Norička Lucka
Místo Bena okamžitě přišla 12 letá norička Lucka. Lucka pracovala celý život v lese a také podle toho vypadá. Protože se o ni majitel špatně staral, začala kvůli popraskaným předním kopytům kulhat a nemohla pracovat, takže bylo rozhodnuto o její cestě na jatka. Od majitele jsme ji vykupovali za jateční cenu. Do útulku přijela Lucka ve špatném stavu. Vyhublá až vychrtlá, popraskaná přední kopyta, celé tělo pokryté různými šrámy a škrábanci a krk rozedřený do krve od chomoutu. Za dobu co je v útulku, se již trochu spravila, rány po chomoutu léčíme a mažeme mastičkami, ale něco pravděpodobně úplně vyléčit nepůjde. Kopyta jsme opravili, ale zdravá je bude mít nejdříve za rok. Lucka je hodná, bezproblémová kobylka, zvyklá na děti, pod sedlo i do tahu.
Narození a křest prvního hříběte v útulku !!!
V noci v 01.00 hodin v útulku pro staré a týrané koně nastala konečně netrpělivě očekávaná událost. Jedné z našich obyvatelek se narodilo zdravé, zrzavé hříbátko - holčička. Její matku Lindu jsme do útulku přivezli až z Jihlavy. Lindu útulku darovala její majitelka, která se kvůli zdravotním problémům již o klisnu nemohla starat. Protože jsme Lindu převáželi z daleka a jen několik málo dnů před porodem, měli jsme obavu, aby vše bylo v pořádku. Naštěstí bylo a tak se v noci . V útulku narodil nový koník. A protože je to první narozené hříbě za dobu fungování tohoto útulku, rozhodli jsme se uspořádat náležité křtiny, jelikož zrod nového, zdravého života je v útulku vyjímečnou událostí. Do útulku se dostávají koně většinou týraní a ve špatném zdravotním stavu. O to větší radost máme z narození zdravého a doufejme že šťastného koníka, který si již v prvních dnech svého života zcela podmanil všechny obyvatele a pracovníky útulku.
Roli kmotry přijala paní Štíbrová z firmy Alset - mezinárodní doprava a zasilatelství, Otradovická 727, Praha 4 - generální sponzor útulku.
Křtiny se uskutečnily a proběhly v úžasné atmosféře a krásném počasí. Kupodivu se ochotně a vstřícně chovala i malá oslavenkyně, která přeci jen ještě za krátký měsíc svého života nezažila pozornost takového davu lidí, kteří ji neustále okukovali, hladili a fotili. Vstřícně se k "cizincům" chovala i její máma a sálala z ní pýcha na šikovného potomka o kterého je takový zájem. Malá uličnice se nechala od kmotry i decentně polít šampaňským, jak se na správné křtiny sluší a patří, pojmenovat Lucy a pak ji už nezajímalo nic jiného, než jak se vyřádit ve výběhu a nabýt nové zkušenosti v poznávání tak zajímavého světa.
Max
Také máme velkou radost z léčby 8 letého valacha Maxe (Samson), kterého jsme vykoupili od překupníka koní . Max je nádherný závodní parkurový kůň, který trpí rakovinou kůže. Ta se projevila nádorem na hlavě. Když Max do útulku přišel, byl už zanedbaný nádor na pravé tváři veliký jako lidská hlava a podle veterinářů už byl neoperabilní. Maxe léčí MVDr.Jan Chvátal z Prahy, který se radil s veterinární fakultou v Brně a s odborníky v Anglii, jak nejlépe nádor odstranit. Nakonec se podařilo vymyslet vakcínu, která má nádor zničit. V současné době má Max za sebou 7 cyklů těchto injekcí(v každém cyklu dostane najednou 4 injekce), které se píchají přímo do nádoru, proto se Max musí vždy uspat. Výsledek léčby předčil naše očekávání. Dnes je z nádoru jen malá boule na Maxově tváři a protože ho ještě čekají cykly injekcí, měla by i tato boule úplně zmizet a Max by měl být naprosto zdráv. Nebýt našeho zásahu a vykoupení Maxe od majitele, byl by již dávno poražen na jatkách. Tímto také děkujeme firmě Alset manželů Štíbrových z Prahy, kteří finančně velice nákladnou Maxovu léčbu sponzorují. Také díky nim se Maxík těší veselému životu v našem útulku a doufáme, že se brzy úplně uzdraví.
Týraný Ben
A do čtvrtice všeho dobrého ještě jeden příběh. Odehrál se v Oseku u Rokycan. Zde žije jeden pán, který měl ještě nedávno 5 chladnokrevných koní plemene norik - 4 dospělé a hříbě. Došlo k tomu,že zde uhynuli (pravděpodobně hlady) dva dospělí koně a dvouměsíční hříbátko. Mrtvolu tohoto hříběte nechal pan majitel ležet téměř dva měsíce ve stáji pod slámou. O případ se začala zajímat místní veterinární správa a rokycanský Městský úřad, který nás kontaktoval se žádostí o radu a pomoc. Když jsme s kolegyní poprvé viděly zbylé dva koně - 17 letou klisnu a rok a třičtvrtě starého hřebečka- chtělo se nám plakat. Koně stáli v malé tmavé stáji, přivázaní na řetězu, bez možnosti většího pohybu. Majitel je téměř nikdy nepouštěl ven, takže koně měli propadlá záda a oteklé zadní nohy z nedostatku pohybu, klisně tekl z očí hnis a oba byli příšerně vychrtlí. Sice je úředníkům z Městského úřadu ke cti, že nás kontaktovali a poradili se, ale ve výsledku to nebylo příliš platné. Podle naší rady mělo ihned proběhnout odebrání týraných zvířat, tím spíše, že úřad měl návrh na odebrání od veterinární správy, a jejich umístění v náhradní péče. Ale zde opět nastává onen známý problém a to finanční aspekt. Pokud úřad nařídí odebrání týraného zvířete a jeho umístění v náhradní péči (ať je to oficiální útulek nebo jiný chovatel), vždy musí platit veškeré náklady (převoz zvířete a jeho další péči). To samozřejmě pak může vymáhat po majiteli zvířete. Ale přistupuje ještě další problém. Přestože bylo zvíře odebráno pro týrání, jeho majitelem stále zůstává ten majitel, který ho týral. Úředníci z Městského úřadu s veterinářem chodili do Oseka na kontroly, ale ty vcelku nic neřešily, protože se úředníci vždy museli majiteli ohlásit, aby byl doma a pustil je do stále zamčené stáje. Celý případ se nehorázně vlekl. V prosinci úřad začal na majitele pravděpodobně více tlačit aby koně prodal. Pan majitel vždy přislíbil, dostal lhůtu na sehnání kupce(většinou týden) a pak zase nic. Opět slíbil sehnat nového majitele, opět dostal lhůtu a zase nic. A tak stále dokola, až někdy v polovině prosince klisna zemřela a ve stáji zbyl jen hřebec. Potom začal úřad konečně jednat rychleji a předal majiteli kontakt na nás. Již několik týdnů před tím jsme my sami majitele několikrát kontaktovali a snažili se koně odkoupit, ale on se stále vymlouval, že už jsou zamluvení a slíbení.Najednou nás kontaktoval sám majitel s nabídkou odkoupení zbylého koně. Žádal za něho 15 000,-Kč. To je za koně bez původu a v takovém stavu moc a moc peněz, ale díky zveřejnění tohoto případu se nám podařilo najít sponzory, kteří poskytli finanční částku určenou přímo na nákup tohoto koně. proto s úředníky Městského úřadu Rokycany, místním veterinářem, novináři a redaktorem Českého rozhlasu odjeli do Oseka. Zde jsme podepsali smlouvu, předali peníze, naložili koně a odjeli. Celá akce probíhala vcelku zajímavě, protože majitel dělal scény a vyhrožoval žalobami atd. Koně jsme bez problémů převezli do útulku. Zde byl ubytován a pomalu začalo seznamování. Jmenuje se Ben a zpočátku byl vůbec problém se ho dotknout, ihned kopal a kousal, protože celý svůj život jen stál ve stáji a koukal do zdi, takže neumí vůbec nic. Postupně si zvykal na doteky a hlazení, pak na kartáč a čištění. Dnes už se dá Ben bez problémů pohladit, vykartáčovat i učesat, i když poměrně dlouhou hřívu jsme mu museli radikálně zkrátit kvůli jejímu zanedbanému stavu a malým kožním problémům. Už není problém mu učesat i přední nohy, na zadních jsme se propracovali ke kolenům. Dále zatím nelze, protože Ben ještě kope. Kopyta má v příšerném stavu, přerostlá a zanedbaná, takže to v současné době řešíme ve spolupráci s kovářem a snad to bude v pořádku. Občas je s Beníkem těžké pořízení, protože je veliký převeliký paličák a lenoch. Někdy na procházce usoudí, že zrovna tenhle trs trávy musí ochutnat a nehne s ním ani tank. Pak přijde na řadu slabý proutek, kterým ho trošičku popoženem a on se pak za to na nás mračí a nemluví s námi ( někdy tak moc, že si to nevyžehlíme ani mlsem). Také je Beník trošku špindíra a prasátko. Ve stáji s oblibou rozhrabe podestlání, načůrá si pod sebe a pak se vyválí. Takže stále dokola čistíme a čistíme a čistíme a čistíme a on je pořád špindíra. Stálo to spoustu práce, trpělivosti a úsilí, ale dnes je Beník k nepoznání, a to doslova! Také jeho jsme v červnu nechali vykastrovat, aby mohl bez problémů chodit s ostatními do výběhu. V útulku byl pouze obsednut a další výcvik pod sedlem a v lehkém zápřahu čekal na nového majitele. Z Bena se stal skoro mazlík, i když pokud se s vámi mazlí 700 kg, je to trochu poznat, ale za půl roku se z něho stal úplně jiný kůň.